Co je to spánek? A proč vlastně spíme?

Definice spánku

Všichni jsme schopni poznat spícího člověka. Většinou zaujímá polohu v leže, nereaguje na dění okolo sebe a jeho tělo je uvolněné. Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje spánek jako interval snížené aktivity, kdy máme zavřené oči a uvolněné svaly. Na rozdíl od kómatu je ale lehce zvratitelný, spícího člověka můžeme jednoduše probudit. Ukazuje se však, že spát neznamená jen bezvládně ležet, asi všichni tušíme, že to má svůj smysl. Proč bychom se takové věci, kdy se nemůžeme bránit vůči svému okolí, za celou dobu vývoje nezbavili?

Spánkový cyklus

V roce 1952 se podařil pravděpodobně nejvýznamnější objev na poli výzkumu spánku. Tehdy magisterský student Eugene Aserinsky a profesor Nathaniel Kleitman dokázali, že lidé prochází v průběhu noci dvěma zcela odlišnými typy spánku opakujícími se v pravidelných cyklech. Tyto fáze pojmenovali podle charakteristického pohybu očí, který při nich spící člověk dělá, jako NREM fázi (non-rapid eye movement, tedy fáze bez rychlých očních pohybů) a REM fázi (rapid eye movement, fáze s rychlými pohyby očí). REM a NREM fáze se během noci pravidelně střídají. Tomuto střídání říkáme spánkový cyklus. Jeden spánkový cyklus trvá asi 90 minut a zastoupení obou spánkových fází se v průběhu noci mění – v první půlce noci má v jednom cyklu převahu NREM fáze, k ránu převažuje spíše fáze REM. Během noci se nám vystřídá 4 až 5 spánkových cyklů. Na jejich rozložení se můžete podívat na následujícím obrázku, tzv. hypnogramu (graf spánku).

V následujících letech byla NREM fáze rozdělena na další čtyři části pojmenované jednoduše NREM 1 až NREM 4. Hloubka spánku se od fáze 1 postupně zvětšuje, fáze 3 a 4 jsou tedy nejhlubšími fázemi NREM spánku. Hloubka spánku se posuzuje podle toho, jak obtížné je spícího člověka probudit.

Opodstatnění složitého mechanismu

Proč vlastně máme dva typy spánku? Nestačil by nám pouze jeden? Jaké opodstatnění má komplikované střídání jednotlivých fází? V odpovědích na tyto otázky se vědci nedokážou jednoznačně shodnout, a tak existuje hned několik teorií. Jisté ale je, že každá z fází má trochu jinou funkci, a proto potřebujeme v průběhu noci projít oběma, aby náš spánek dostál svému účelu.

  Při NREM fázi dochází primárně ke třídění a odstraňování neuronových spojení (spojení mezi nervovými buňkami) v mozku, kdežto v REM fázi se neuronová spojení spíše upevňují. Mozek potřebuje nově nabyté informace nejdříve utřídit, rozhodnout se, které jsou důležité a které méně a až poté může ty důležité začít upevňovat. Proto začínáme noc s převahou NREM spánku. V dalším cyklu se znovu přehodnotí význam jednotlivých spojení a ta klíčová se opět upevní. Toto pokračuje celou noc, až se nám k ránu poměr NREM a REM spánku zcela otočí a převládá REM spánek – nyní už je většina informací utříděna a potřebujeme pracovat pouze na jejich uchování. REM fáze navíc podporuje kreativitu a ovládání emocí a je to doba, během které se nám v noci zdají sny.  

Nyní už víte vše potřebné o tom, co to spánek vlastně je, jaké má fáze a co hlavního se v těchto jednotlivých fázích odehrává. Během spánku se toho samozřejmě děje mnohem více, než jsme dosud odhalili a věda má ještě stále co dohánět.

Zdroj: WALKER, Matthew. Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění. 1. Brno: Jan Melvil Publishing, 2018. ISBN 978-80-7555-050-7.